Článek

V druhé polovině března jsem byl shodou okolností požádán dvěma klienty o pomoc při nastavení secího stroje Pronto DC. V obou případech se jednalo o soukromé zemědělce na Kladensku, z nichž první již má zkušenosti s pěstováním máku, ale ne vždy se mu podařilo kvalitní porost založit, a druhý s ním začíná. 

Na začátku bych chtěl nejdříve obecně popsat podmínky, které mají podle mého názoru vliv na to, zda budeme při pěstování máku úspěšní, či nikoliv. Samozřejmě, že všichni se soustřeďují na kvalitu secího stroje, jeho přesné dávkování a především kvalitu výsevní botky, která má osivo uložit do přesně stanovené hloubky. Ano, toto je velmi důležitý faktor úspěchu. Z mého pohledu je však rovněž velmi důležitý stav půdy v době setí. Mělká povrchová vrstva by měla být dobře vyzrálá a naschlá, ale těsně pod výsevním lůžkem musí být půda vlhká s fungující kapilaritou, která zajistí přívod vody k osivu. Mák je, podobně jako řepka, olejnina a jeho semeno přirozeně odpuzuje vodu. Proto je potřeba více vody ke klíčení a vzcházení, než by se vzhledem k velikosti osiva zdálo. Současně mák vyžaduje i dostatek vzduchu pro tvorbu kořenového systému. Zajistit všechny tyto požadavky není mnohdy jednoduché a hodně záleží i na průběhu zimy a konkrétním podmínkám v době setí.

Z mého pohledu nejsou vhodné písčité půdy, kde sice může dojit k vyklíčení, ale následně nemají dostatečnou jistotu potřebného množství vody. Těžké půdy zase mohou vytvořit na povrchu škraloup, který nemůže klíčící semínko prorazit. Tato půda, je také náchylná k zamazání, pokud se s ní pracuje příliš brzo. Určitě bych doporučoval co nejméně přejezdů při jarní přípravě a také je potřeba vyřešit koleje za traktorem. Méně zkušené a začínající pěstitele bych chtěl upozornit na nebezpečí, které představují škůdci, kteří dokáží zlikvidovat vzcházející porosty velmi rychle, aniž bychom to zaznamenali. Například v loňském roce jsem se právě s tímto problémem setkal. Sice bylo sucho, které bylo příčinou naprosté většiny případů, kdy mák nevzešel, nebo byl velmi nevyrovnaný, ale v několika případech se jednalo právě o problém s extrémním napadením škůdci.

V našem konkrétním případě mohu konstatovat, že půdní a vlhkostní podmínky byly velmi dobré. V prvním případě, nedaleko Slaného, se jednalo o středně těžkou až těžkou půdu, která byla v povrchu ještě vlhčí i po předchozí odpolední přípravě kompaktorem. Proto jsme se dohodli, že bude lepší se setím ještě pár hodin počkat a sít až kolem poledne, kdy půda ještě trochu naschne. Hloubku setí jsme nastavily pomocí vymezovacích podložek tak, aby se botky pouze dotýkaly povrchu půdy. Poté jsme postupně přidávali přítlak, až se talíře botek začaly otáčet. Myslím, že nevadí, když se občas nějaké talíře na malou chvíli přestanou otáčet. Tímto způsobem jsme dosáhli hloubky setí 0,8 – 1 cm. Důležité je i správné nastavení předních talířů, které mají za úkol vytvořit výsevní lůžko. Pokud je nastavíme příliš hluboko, můžeme povrch příliš přesušit nebo vytvořit hroudy. Stačí tedy velmi mělké nastavení. Předpokladem je, že máme pozemek velmi dobře urovnaný.

V druhém případě se jednalo rovněž o středně těžkou půdu s podílem opuky. V porovnání s předchozím případem byl celý profil a především povrch půdy sušší. Zvolili jsme proto o něco větší hloubku setí 1 – 1,5cm a ihned seli. Přední talíře byly opět nastaveny velmi mělko asi 2 - 2,5 cm.

V obou případech byly z činnosti vyřazeny zavlačovače na výsevních botkách. To dnes doporučuji při setí všech drobných semen, a pokud je kvalitně připraveno před setím, pak i u obilovin a dalších plodin. Zavlačovače totiž mohou osivo zahrnout další vrstvou země, nebo naopak vyhodit na povrch.

Po setí, které proběhlo 22.3.2019 bohužel zatím nezapršelo a začíná se projevovat sucho. To se však bohužel týká i dalších míst v Čechách.