Novinky v přesném setí kukuřice

V tomto příspěvku chci zmínit nové funkce, které používají majitelé secích strojů Maestro.

Mnozí agronomové vyžadují od přesného secího stroje na prvním místě co nejpravidelnější rozložení jednotlivých semen v řádku. Myslím, že je to oprávněný a častý požadavek. Přesto zatím není v praxi zcela uspokojen a i nejlepší výsevní ústrojí v nejlepších podmínkách zajistí přesnost maximálně 90%.

Jsou ale ještě další důležité faktory, které bychom měli pro úspěšné pěstování kukuřice zajistit. Například bychom měli mít možnost, jak v jednotlivých řadách vyrovnat počet jedinců při setí v zatáčkách. Především u strojů s větším počtem řádků je velký rozdíl mezi obvodovou rychlostí secích botek na krajích stroje v porovnání s botkami v jeho středu. Proto také firma Horsch přišla s výbavou, která zajistí stejnou vzdálenost a tím i stejný počet rostlin na m² v řádcích, které sejí ve střední části stroje, i v řádcích na jeho okrajích. Tento software upravuje rychlost otáčení výsevních talířů v závislosti na poloze výsevních jednotek na záběru stroje. Samozřejmostí je vypínání jednotlivých botek při dosívání klínů na souvrati.

Z mé zkušenosti je ještě důležitější další výbava přesného secího stroje, která umožní průběžně měnit přítlak na výsevní botky podle konkrétních půdních podmínek. Často jsou na polích velmi odlišné půdní druhy a setkáme se s v rámci jednoho pozemku s písčitou půdou, která přechází do středně těžké až jílovité půdy. Nebo jsou v rámci pole kamenité části, kde je přítlak také potřeba upravit. Správný přítlak se tedy liší v jednotlivých částech pole. Jestliže pracujeme se stejným přítlakem v písku i v jílu nebo za mokra i sucha, pak je zrno kukuřice ukládáno do různých hloubek a do různě utužené drážky, a to má významný vliv na vyrovnanost porostu. U kukuřice se pak tento jev silně promítá až do výnosu. Zpravidla je potřeba na jílovitých půdách a v kamenitých podmínkách pracovat s větším přítlakem a na lehkých půdách s menším.
Přesné secí stroje Horsch používají systém AutoForce, který je schopen po sekcích měřit odpor půdy pomocí senzorů, a upravit tak přítlak na botky pro dané podmínky na optimální hodnotu.


Často se mezi zemědělci diskutuje i o optimální meziřádkové vzdálenosti. U silážní kukuřice se běžně setkáváme s meziřádkovou vzdáleností menší, než je běžných 75 cm. Při menší vzdálenosti řádků si můžeme dovolit zvýšit počet jedinců na m², což zpravidla přináší větší výnos.
U zrnové kukuřice je to složitější, protože technika pro sklizeň je nastavena na 75 cm. Také pro případ plečkování je zatím nejběžnější rozteč řádků 75 cm. V budoucnu se ale dočkáme změn i v této oblasti.