Článek

Máme tu konec června a připravujeme se na letošní sklizeň, kterou vlastně začíná zakládání příští úrody. Vzhledem k tomu, že jsem již delší dobu nepsal o hlavních zásadách sklizně a následující podmítce, a také se během změny našich stránek někam ztratily ty nejstarší příspěvky, považuji za účelné toto zopakovat. A jistě stále platí, že opakování je matkou moudrosti.

Při sklizni bychom samozřejmě měli největší pozornost věnovat samotnému zrnu, jak z hlediska ztrát, tak z hlediska kvality. Letos jsou po bouřkách některé pozemky polehlé a řepka ozimá má většinou větve nasazené hodně od spodních pater. Proto musíme tomuto stavu přizpůsobit pracovní rychlost a nastavení lišty. S nastavením lišty souvisí i výška strniště, které by mělo být co nejnižší. Také kvalitní rozdrcení a rozhození slámy je velmi důležité pro kvalitu podmítky a rychlý rozklad slámy. Pokud necháme dlouhé strniště a špatně rozdrcenou slámu, která nepropadne strništěm, pak ani sebelepším podmítačem nebudeme schopni zajistit kvalitní podmítku.

Cílem podmítky je urovnání pozemku, rovnoměrné rozprostření a promíchání posklizňových zbytků, rychlé vzcházení výdrolu a plevelů, a především přerušení kapilarity a zachování vody v půdě. Jako správná hloubka podmítky se nejčastěji uvádí mezi 6-10 cm. Pokud ovšem budeme na mokrém nebo alespoň vlhkém pozemku po řepce, pak bych se přikláněl raději k hloubce 2-5 cm. Pokud budeme naopak na vysušeném pozemku po pšenici, kde se rozdrtilo 8 t slámy, pak je i 10 cm málo. Osobně se mi líbí označení, že podmítáme „na vodu“. Na začátku podmítky odhrnu odříznutou zeminu a zkontroluji, zda jsem se dostal na tmavou a vlhkou vrstvu. Pokud ano, pak je to správně a zajistím jednak dobré vzcházení výdrolu a právě úsporu vláhy. Z toho vyplývá, že za sucha musím zpravidla hlouběji a za mokra stačí mělké nastavení. Někdy je ovšem tak extrémní sucho, že na vodu vůbec nenarazíme, a pak je na zváženou, zda vůbec podmítat. V praxi nám ovšem zřejmě nic jiného nezbude a pak doufáme, že přijdou nějaké srážky. Hloubku podmítky ovlivňuje i množství posklizňových zbytků. Rozhodně se nepodaří promíchat velké množství slámy do 5 cm. Kvalitní promíchání zajistí její rychlý rozklad a omezí přenos houbových chorob. Za mokra stačí mělké nastavení pracovních orgánů, protože nemusíme vodu v půdě šetřit a také bychom při hlubokém nastavení vytvářeli hroudy. Pokud se při podmítce tvoří velké množství hrud, pak nezajistíme dobrou izolační vlastnost podmítky a pozemek bude následně rychleji vysychat a také povrch dobře neurovnáme, protože k urovnání dochází pouze tehdy, když se půda rozpadne na drobné půdní agregáty.

Podmítku bychom měli provádět vždy „na kosu“, tedy pod malým úhlem. Pokud se někdy úhel přejezdu vůči vyjetým kolejím přežene, může nastat opačný efekt a nerovnosti naopak zvýrazníme. Ani pro obsluhu stroje není jízda pod větším úhlem nijak příjemná.

Na trhu je celá řada talířových a radličkových podmítačů nebo jejich kombinací. Příště se budu věnovat právě tomuto tématu a popíšu, podle svých zkušeností, jejich přednosti a nedostatky.