Z důvodu nárůstu extrémů počasí a rostoucích cen hnojiv získává pěstování meziplodin stále více na významu. Důraz je kladen především na jejich pozitivní účinky na půdu. Meziplodiny mimo jiné chrání povrch půdy před erozí, zlepšují půdní strukturu a podporují biologickou aktivitu v půdě. Zároveň zajišťují hluboké prokořenění a poutají živiny.
V mnohých regionech však současné povětrnostní podmínky představují pro pěstování meziplodin velkou výzvu. Monitor sucha UFZ pro Německo ukazuje v létě roku 2026 závažné sucho s výraznými regionálními rozdíly; intenzita sucha v celém půdním profilu až do hloubky dvou metrů je výrazně vyšší. To je způsobeno nadměrně suchým jarem a vysokou mírou odparu.
Nabízí se tak otázka, jaký je správný termín pro setí meziplodin, aby bylo zajištěno jejich úspěšné založení a vzejití.
Obecně závisí optimální termín setí na několika faktorech, jako je druh meziplodiny nebo podmínky konkrétního stanoviště.
Orientační pravidlo ilustruje význam včasného setí: jeden den růstu v červenci odpovídá přibližně jednomu týdnu v srpnu a jednomu měsíci v září (Zemědělská komora Severního Porýní-Vestfálska).
Tento výrok budí dojem, že čím dříve, tím lépe. Světelné a teplotní podmínky vrcholícího léta lze optimálně využít k tomu, aby meziplodina rychle vzešla, rychle pokryla půdu, vyvinula rozsáhlý kořenový systém a vytvořila velké množství biomasy.
Včasný termín setí však sám o sobě úspěch nezaručuje. Klíčové je, aby meziplodina dokázala v panujících podmínkách spolehlivě vyklíčit.
To může být obzvláště náročné v suchých letech. Pokud je půda po sklizni silně vysušená a chybí v ní půdní vlhkost, osivo často klíčí jen pomalu nebo nerovnoměrně. Důraz je proto ještě silněji kladen na optimální uložení osiva a řádný kontakt osiva s půdou. V extrémních případech dlouhotrvajícího sucha může klíčení dokonce zcela selhat.
Pokud se vzcházení i přes suché podmínky zdaří – ať už se zpožděním nebo nerovnoměrně – slabý porost v počátku ještě nemusí znamenat neúspěch. Rozhodujícím faktorem je, aby rostliny dokázaly rozvinout kořenový systém.
Zatímco v příznivých podmínkách směřuje velké množství energie do tvorby listové hmoty a biomasy, v případě stresu investují již vzešlé rostliny intenzivněji do svého kořenového systému. Vyvíjejí delší kůlové kořeny a více jemných kořenů, aby získaly přístup k zásobám vody a živin z hlubších půdních vrstev.
Pohled na povrch tak může být klamný, i řídký porost může v půdě nastartovat důležité procesy. Kořeny půdu kypří, podporují biologickou aktivitu půdy a pokládají základ pro tvorbu humusu a stabilní půdní strukturu.
Včasné setí obecně nabízí největší potenciál pro tvorbu biomasy a rozvoj kořenového systému. I když plodinám v období sucha zpočátku chybí výraznější nadzemní růst, meziplodina může pod povrchem již odvádět cennou práci.
To však závisí na spolehlivém klíčení osiva. Chybí-li po sklizni potřebná půdní vlhkost, mohou semena klíčit nerovnoměrně nebo v nejhorším případě ztratit svou klíčivost. V takovém případě se pak nedostaví ani pozitivní účinky rozvoje kořenů.
Z tohoto důvodu může mít v některých případech smysl termín setí záměrně odložit. Klíčovým faktorem totiž není co nejranější termín, ale spíše spolehlivé a rovnoměrné vzcházení. Hustý porost, který se založí po vhodných srážkách, může často plnit své funkce efektivněji než příliš brzy zasetá meziplodina s mezerami.
Při pozdějším výsevu je nutné přizpůsobit výběr druhů kratšímu vegetačnímu období. Rychle vzcházející druhy, jako je hořčice, ředkev olejná nebo svazenka, mohou dosáhnout dobrých výsledků i na konci srpna. Teplomilné luštěniny naopak těží spíše z včasných termínů setí, protože pro svůj vývoj vyžadují delší vegetační dobu.
